
Při pátrání minulostí v historických pramenech po jakékoli zmínce o včelaření ve Slatině nad Úpou, jsem narazila na poměrně málo podkladů. Vysvětlení je prosté, úly stávaly v mnoha zahrádkách u lidských příbytků a nikomu nepřišlo důležité se o tom zmiňovat. Lidé se nepotřebovali združovat do spolků, jelikož si každý hospodář choval včely pro svou potřebu, hlavně pro med, jako sladidlo. Cukr si vc té době (19.st.) mohli dovolit jen bohatší lidé a vrchnost. Včela byla považována za hospodářské zvíře, stejně jako např. kráva či slepice. Tím v žádném případě nechci včelám ubírat na důležitosti, napopak. V těchto dobách si lidé hospodářských zvířat vážili, byly jejich živobytím a cenným majetkem, starali se o ně s láskou a s úctou. Ne jinak to bylo se včelami.
Další text naleznete v přiloženém souboru ve formátu PDF
(1.2 MB)
