Římskokatolická farnost Boušín

Farář: P. Miloslav Brhel  
administrátor excurrendo z Červeného Kostelce

Kaplan: P. Jan Lukeš

Varhaník: Antonín Nývlt

Adresa: 
Římskokatolická Farnost Boušín
Slatina nad Úpou 192
Slatina nad Úpou
549 47
IČ: 69174288

Číslo účtu: 43-9850940227/0100

Kontakt: 
P. Miloslav Brhel: +420 728 147 722
Fara Boušín: +420 491 614 279
e-mail: fara@farnostck.cz        

Ekonomická rada farnosti Boušín
Miloslav Brhel, exc. adm.
Ing. Jaroslav Kordina
Dana Kordinová
Marcel Dostál, zástupce v Pastorační radě
Ludmila Tylšová

Více informací naleznete na : http://www.farnostbousin.wbs.cz/

Kostel na Boušíně byl založen ve 2. pol. XII. stol. Bohušem Bradatým, kastelánem Kladským, jak se domnívá první kronikář náchodska P. Josef Myslimír Ludvík. S určitostí víme, že již v polovině XIII. stol. byly farnosti na Boušíně, ve Rtyni a v Úpici. Podle knih konfirmačních, které nechal sepsat první pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic, tu byla v r. 1350 farnost s dřevěným kostelíkem a plebánem, který zde sídlil. Prvním plebánem tu byl Jetřich, příbuzný arcibiskupův a kolem r. 1375 byl tady farářem Albrecht ze Skalice - z rodu Pánů erbu zlatého třmene. Páni erbu zlatého třmene měli v držení zdejší kraj pokud paměť sahá, po Slavníkovcích.
Petr ze Skalice - z rodu Pánů erbu zlatého třmene měl dva syny - Tasse a Sezemu. Tassovi nebo už jeho otci, se připisuje založení bílého hradu nad Havlovicemi, který nesl jméno Vízmburk. Tass z Vízmburka byl předním hodnostářem království za vlády Václava II. a hrad Vízmburk byl postaven na evropské úrovni. Po Tassovi drželi hrad Vízmburk páni z Dubé a tím byli i feudálními pány Boušína, a to až do hustiských válek.V husitských válkách, asi r. 1424 byl Boušín vypálen a kostelík pobořen. Farnost zanikla. Podle nezaručené zprávy P. Josefa Myslimíra Ludvíka postavil na Boušíně nový dřevěný kostel v r. 1464 Jan Litobořský z Chlumu seděním na Turyni jako výraz díků za zázračné uzdravení své hluchoněmé dcerky. Pověst o této události vylíčila i Božena Němcová ve své Babičce. Pod kostelem stojí Mariánská kaplička, nad jejímž vchodem je událost uzdravení popsána následovně: „ Tam, kde je dnešní fara, stával před časy dvorec Turyňského pána. Často sem dojížděl s malou dceruškou. Nebe dalo jí krásu, ale nemoc vzala ubohé se sluchem i řeč. Ovečky však jí rozumněly a ovčákův pes četl jí z očí. Jednou, když jí zlákalo jaro, vydala se k ovečkám sama. Cesty ji vedly, ale také svedly a zavedly v prales nad divou řekou. Temných hlubin se bála, ale studánka ve stráni ji zvábila, pramen osvěžil, a když v pláči spjala ruce k prosebnému Zdrávas, aby jí svatá Paní z lesů vyvedla, stal se div: Hluchá slyší, jak němé dosud rty šeptají živá slova. Za štěkotem běží z lesa ven, zahlédne dvorec, slyší zvonky oveček a na žasnoucího pastuchu volá:“Bárto, Bárto!“ Na poděkování zázračného uzdravení daroval Turyňský pán dvorec i s poplužím záduši a vybudoval na Bohušíně mariánskou svatyni.“
Od této události se na Boušíně šíří vděčná úcta k Panně Marii a Boušín se stává mariánským poutním místem.
V r. 1447 byl Slezany vypálen a pobořen hrad Vízmburk. Zboží vízmburské pak přechází i s Boušínem k panství náchodskému do majetku Špetly z Janovic, Posledním českým majitelem náchodského panství byl Adam Erdman Trčka z Lípy, který byl zabit spolu se svým švagrem Albrechtem z Valdštejna v Chebu r. 1634. Po jeho smrti dostává Náchod darem od císaře Ferdinanda III. mladý italský šlechtic Octavio Piccolomini de Aragona jako odměnu za spoluúčast na zavraždění Valdštejna. Prozradil totiž Valdštejnovo spiknutí proti císaři. Rod Piccolomini se pak drží na Náchodě celých 250 let. Do jeho panství patří i Boušín. Octavianův synovec Lorenzo Piccolomini nechal vybudovat na troskách starého dřevěného kostela, který byl zničen v průběhu třicetileté války, nový kostel, a to v letech 1682-92. Tento kostel je dochovaný v původní podobě až dodnes.Z původní výzdoby kostela se dochovala pouze kazatelna a cínová křtitelnice. Ostatní zařízení je z poloviny a konce minulého století.
Na hlavním oltáři je vzácný obraz Navštívení Panny Marie z r. 1856. Jeho autorem je akademický malíř Gustav Vacek, rodák z Červeného Kostelce. Malíř Vacek byl přítelem Boženy Němcové, žil a pracoval v Praze a ve Vídni, ateliér měl i ve svém domě v Červeném Kostelci. Byl ve své době malířem významným, protože portrétoval i císařskou rodinu Františka Josefa. Studoval na malířské akademii v Praze u Mistra Tkadlíka. Zemřel v Červeném Kostelci v r. 1894 vysílen nervovou a oční chorobou a je tam v rodinné hrobce pochován.
Vdova po zakladateli kostela kněžna Anna Viktoria Piccolomini nechala v letech 1728-30 postavit ke kostelu zděnou barokní faru a osadila ji prvním plebánem (farářem) Jiřím Milotou. Téhož roku 1730 byla založena první pamětní kniha farnosti a fara byla až do r. 1946 trvale osídlena duchovními správci. 

Asi 100 m v lese pod kostelem stojí Mariánská kaplička se studánkou připomínající událost zázračného uzdravení z roku 1464. Vpředu nad vchodem je umístěna mramorová deska s vylíčením této události. Autorem textu je dřívější ředitel škol v Červeném Kostelci pan Bohumil Kulíř. V kapličce bývala nahoře ve výklenku soška Panny Marie a dole u pramene klečícího děvčátka. Tyto byly před vánocemi v roce 2007 zcizeny. Původní kaplička stávala asi o 50 m výše u cesty proti kopci, což dosvědčuje velký plochý kámen se třemi otvory a s letopočtem 1769 /dnes již špatně čitelným/. Studánka bývala prý krytá pouze šindelovou stříškou a až do r. 1925  tam chodili boušínští obyvatelé pro vodu. Po té byla postavena za přispění obce kaplička zděná v dnešní podobě.