Historie

Ptáte se, co jednotlivé prvky znamenají? Rada odpovím, ale musím zabrousit trochu do historie. 

Třmen je znakem Pánů Erbu zlatého třmene, který se usadil při řece Úpě ve 13.století. Tehdy panské rody neměly ještě svá rodová jména a odlišovaly se podle toho, co měly ve svém znaku či erbu. Takže třmen je poctou zakladatelům Boušína a Slatiny – jako poddanské obce panství Vizmburka, hradu nad Havlovicemi. Jeden z příslušníků tohoto rodu Bohuš, založil nad řekou Úpou v pol. 13.století dvorec a při něm kapli, která dala základ zdejší farnosti. V r. 1350 nacházíme první písemnou zmínku o boušínském kostele, při kterém už byla farní škola. V husitských válkách byl dřevěný kostelík na Boušíně při obléhání hradu Červená Hora vypálen, pobořen a celé okolí zpustlo. 

Po těchto válkách vlastnil Boušín Jan Litobořský z Chlumu, seděním na Turyni a ten v roce 1464 nechal na zbytcích původního kostela vystavět kostel nový, rovněž dřevěný, postavený ke cti Panny Marie, jako výraz díků za uzdravení jeho hluchoněmé dcerky. Od této doby je Boušín mariánským poutním místem – a to na našem znaku znázorňuje osmicípá hvězda, jako symbol mariánské úcty celých generací poutníků. 

No, a konečně zvonice – dřevěná, roubená, dominanta obce, pocházející ze 17. století. Je postavená na gotickém základě, takže původní zvonice asi byla ještě starší. Zvony, původně ze 17. stol., byly v 18. stol. přelity, ale formy a nápisy zachovány ze starších. Dva zvony byly vzaty v I.světové válce a zůstal jen zvon vysoký 0,48 o průměru 50 cm, na plášti reliéf sv.Ondřeje a pod ním latinský nápis s letopočtem 1752. Ten slouží dnes jako umíráček. 
Naše obecní symboly byly posvěceny při slavnostní mši v boušínském kostele královéhradeckým biskupem ThDr. Dominikem Dukou o posvícení v září 2003 a nám zbývá jen si přát, aby byly vždycky používány ke cti a proslulosti naší obce. 

Návrat zpět

Je tomu již dávno, co se v našem kraji odehrála vzpoura, o které se psalo a povídalo ještě dlouho v celém okolí. Proběhla současně s velkými selskými bouřemi v Čechách, kdy společně táhli na Prahu sedláci a poddaní z celého kraje (z Broumovska, Teplicka, Náchodska, Chvalkovicka i Trutnovska a k těmto se při tažení přidávali další a další sedláci). Ostatně jak dopadli sedláci u Chlumce asi víme všichni. Možná, ale někteří z nás netuší, že jedna menší rebélie se dotkla i naši malé obce Slatiny nad Úpou.

Někdy kolem roku 1772 se napětí mezi lidem poddaným a šlechtou vystupňovalo natolik, že se robotníci začali bouřit. Objevovali se první náznaky vzpurnosti. Několik let po sobě byly kruté a dlouhé zimy, lidé museli robotovat na cizím a své nestačili obhospodařovat. Byl hlad, chudoba a s tím jdou ruku v ruce nemoci a smrt. Ceny za obilí stoupli o tojnásobek a chudí lidé si jej nemohli dovolit. Poddaní převážně z řad rychtářů z celého náchodského kraje se scházeli v hospodě u rtyňského rychtáře Antonína Nývlta a rokovali, jak si v této neutěšené době pomoci. Rychtář Nývlt byl velmi vážený a mezi lidem oblíbený sedlák. Svou vlastní rychtu měl od roboty osvobozenou, ale ke svému hospodářství přikoupil pole, ze kterých mu již vrchnost robotu neodpustila. Byl dokonce příbuzný správce náchodského zámku Davida Antonína Nývlta a příbuzným faráře na Boušíně a v Červeném Kostelci. Měl tedy kontakty na zámku i u církve a to se v této době hodilo. Cítil s poddanými a tak mu nebyla lhostejná robota u svých sousedů. Po jedné bouřlivé poradě se domluvili, že vyšlou deputaci do Vídně v čele se samotným Nývltem a přímo u císařovny se přimluví za chudý lid v Čechách. Několik rychtářů hlavně slatinský Václav Řehák byl razantně proti a s tímto úmyslem nesouhlasil. Chtěl nejprve oficiálně napsat šlechtě a poprosit je o zrušení roboty, ale všichni věděli, že by se to minulo účinkem a beztak by se dočkali záporné odpovědi. Deputace do Vídně se tedy uskutečnila a zde se již o stavu chudých robotníků hlavně v podhorských oblastech, vědělo. Císařovna Marie Teresie se synem Josefem II. začali o omezení roboty uvažovat již dříve a tak císařovna, jakmile se dozvěděla o obrovské chudobě, uvolnila okamžitě mouky, žito a pšenici z vojenských zásobáren. Výprava sedláků alespoň v něčem pomohla, ještě ta robota jim ležela na srdci. Léta však ubíhala a nový patent o zrušení roboty stále nepřicházel, lid každé jaro doufal, že již nebude muset na cizí. Ba někdy se ukazovalo, že vrchnost byla daleko přísnější a lidé se začali opět bouřit. Dokonce se mezi lidem začalo povídat, že „zlatý patent“ o zrušení roboty od císařovny již existuje, ale že vrchnost jim to úmyslně zatajuje. Ve zkutečnosti opravdu šlechta obdržela z Vídně tzv. „Regulativum“, kde se robota upravuje a doslova zde bylo psáno, že se robotníci o způsobu povinností svých s vrchností dohodnouti mohou. Vrchnost byla tímto patentem zaskočena a začala se právem bát, že postupně ztratí nad poddanými vliv. Její povinností však bylo tuto listinu veřejně vyvěsit a poslat do kraje. 
Rtyňský Nývlt se svými nebližšími si uvědomili, že nastala správná doba, a že využijí možnosti „domluvit se s vrchností o robotě“. V jednotě je síla, a tak se opět sešli ve Rtyni u rychtáře Nývlta, kterého si sami mezi sebou zvolili za guberna, dnešního mluvčího. Zrodil se nápad, že všichni rychtáři a sedláci z celého kraje potáhnou hromadně na zámek. Jako den „D“ určili pondělí 20. března roku 1775. Ještě v tu noc vyslali muže do všech okolních obcí na náchodsku s touto zprávou a s nařízeními, jak se mají v této době chovat. Zpráva se donesla i do obcí na trutnovsku a ti se také přidali. Rtyňský rychtář s ostatními jali podezření, že jejich společnou rebélii může vyzradit slatinský rychtář Václav Řehák, jelikož na poradě scházel. Věděli, že s jejich názory veřejně nesouhlasí a se spourou proti robotě nechce mít nic společného. Rychtář Nývlt si byl dobře vědom, že má Řehák u vrchnosti dobré slovo a tak ho při výpravě na zámek chtěl mít s sebou. Usoudili, že si pro něho zajdou ráno, při cestě na zámek, odhodláni ho odvést třeba i násilím. 
Tak se také stalo. Traduje se, že téměř tři stovky mužů vyrazili na Slatinu pro Václava Řeháka. Dav obklopil rychtářovo stavení, ale tomu se podařilo včas uprchnout ke svému švagrovi Josefu Faltovi, u kterého se skryl. Netrvalo dlouho a muži na koních i pěšky vtrhli k Faltovým a rychtáře Řeháka chytili. Ten se nestačil ani rozloučit se svou ženou a dětmi, kteří se také skrývali, a už ho táhli na Náchodský zámek. Na rozcestí před zámkem se setkali se zbylým davem, který přišel od hor a slatinského rychtáře zbili tak, že ho na zbytek cesty museli téměř nést. Dovlekli ho na třetí nádvoří zámku, kde musel hanebně stát všem na posměch a ještě uštědřil mnoho dalších ran. Až důchodní ze zámku nařídil, aby Řeháka ušetřili dalšímu ponížení a dal ho odvést do bezpečí. 
Mezitím jednal gubern Nývlt s hrstkou přátel se správcem, který byl tím pozdvižením tak zaskočen, že se přiklonil k tomu, aby sedlákům vyhověl. Nechal Nývlta, aby s ostatními rychtáři upravili robotu podle vlastních představ. Rychtáři si byli vědomi, že zrušit robotu úplně nemohou, jelikož by to bylo proti regulativu Jejího Veličenstva, tak ji jen upravili. Znamenalo to tedy, že tam kde dříve bývaly 2 až 3 dny roboty v týdnu, teď nechali jeden den v měsíci. Přestože byl dav sedláků nabuzen a pln sebevědomí, na zámku neudělali žádnou materiální škodu, jelikož je Antonín Nývlt, coby synovec někdejšího regenta mírnil a krotil. Dokonce ani v zámecké hospodě nebyla zůsobena žádná škoda, neboť útratu za všechny zaplatil zbitý Řehák. Ten vyrovnal výlohy i v kovárně, kde si nechali sedláci okovat hole. 
   Výpis z patentu a vzor robotní normy na rychtě u Nývlta ve Rtyni za poplatek rozdávali všem rychtářům z okolí i z cizích panství. Dobrý týden prý obklopovaly rychtu davy nedočkavých rychtářů, kteří o nový patent měli zájem. 

Robotní narovnání, vynucené rtyňským gubernem 20.3.1775 na Náchodském zámku – zapisovateli Jandovi diktoval Antonín Nývlt 

(archiv v Zámrsku: Archív velkostatku Nové Město n ad Metují, sign. 33/47,česky) 
Dne 20.Marty 1775 
Že na knížecím náchodském zámku schromážděným ve velkém počtu zdejším poddaným skrze rychtáře Antonína Nývlta ze Rtiny hlášeno bylo, aby k vybejvání robot tak jako všelých ouroků změnění a jejich důchodenských poplatků na zdejší kanceláři narounalost se stala a vypracována byla skrze nadjmenovaného rtinského rychtáře, kosteleckého Josefa Kozla, svatoňovského Šejbory, kyjovského a radechovského rychtáře, Šimona Nývlta, souseda svatoňovského a Michala Feifra a France Hejny ze Rtiny, též Jana Nývlta z Batňovic, který by v brsce očekávaný comissy poddaní dle srounalosti vybejvali, tak také, že v tom knížecí jemnostpán inspector vůli svou dává a na jejich svrchupsaných růchtářů a sousedů uznání jest zanechal; tohož jim pro lepší důvěření, že tomu tak jest, tato písebnost z kanceláře knížecí se dává. 

Sigl. v zámku náchodském dne 26. Marthy 1775 
Leopold Landlangebain                                          Karel Franz Janda 
       director                                                                     důchodní 

Narovnání takto zní: 
Z jednoho usedlýho měsíčně 1 den jezdečí roboty s párem koňmo, item péší za celý rok 6 dní. Nadto ještě ročně z jednoho usedlýho jeden sáh dříví dělati, ty ale chalupy, které pod zemské krunty nemají, též ročně dva dni robotovati mají; podružský chalupy 1 den ročně vybejvati. 

 Po nějakém čase, přesně 28. 3. 1775, byl rychtář Nývlt s několika nejbližšími odveden císařským vojskem vedeným podporučíkem Josefem Reisem do Prahy. Ostatní rychtáři z celého panství, kteří se účastnili tažení na zámek, byli odvedeni do Smiřic. Všichni byli na několik dní pro výstrahu uvězněni a poté propuštěni. Některým rychtářům byla vzata práva a na jejich místa vrchnost dosadila nové rychtáře. 
Na zámek se také doneslo, že ne všichni s touto vzpourou souhlasili, a že k rebélii byli násilím donuceni. K těm patřil i již zmiňovaný slatinský rychtář Václav Řehák. Jelikož se po této události choval vzorně a řádně plnil své povinnosti, byl mu přestupek zcela odpuštěn a jeho hospodářství bylo osvobozeno od roboty. 
27. března 1775 bylo vydáno po celých Čechách nařízení, ve kterém se nakazuje rebelanství a buřičství mezi poddanými vojskem strestat. V tento čas byly také do celých Čech vydány nové robotní patenty a od roku 1776 se dle nich museli všichni poddaní řídit. Byla také zřízena Královská komise, která měla dohlížet a řešit případné problémy mezi vrchností a poddaným lidem. 
Je jisté, že Antonín Nývlt s ostatními rychtáři přímo neorganizovali pochod ku Praze, ani se nepodíleli na tažení sedláků na severu Čech. Ale zasadili se o počátek konce roboty. Byla to velmi bouřlivá doba, která zasáhla snad každého poddaného v našem kraji. 
Možná se někomu může zdát, že jsem v tomto ohlednutí za historií vylíčila našeho rodáka Václava Řeháka, jako zbabělce a né moc kladného hrdinu, ale to v žádném případě nebyl můj úmysl. V románu „Skaláci“, Alois Jirásek rychtáře Řeháka popisuje jako zrádce a udavače, který na sedláky donášel na zámek, ale je to vše již dávno a nepřísluší mi někoho soudit. Měl jistě své důvody, rodinu a třeba úplně jednoduše strach. Kdoví, jak by se zachoval každý z nás v jeho situaci. Tato událost již upadla téměř v zapomnění a připomíná nám ji snad jen stavení, kde žil se svou rodinou Václav Řehák čp. 1, které se do dnešních dob téměř nezměnilo. 

 autor: Zuzana Holasová

Zdroje: Stará kronika obce Slatiny nad Úpou 
              Alois Jirásek: Skaláci - román 
              Erik Bouza, Jaroslav Someš – Povstání v pramenech severovýchodních Čech 
              Věra Vaňková – Poddanské povinnosti před povstáním r. 1775 
 

Článek v tiskové podobě ve formátu PDF

Návrat zpět