Křest knihy "Vysocí muži jen neradi tančí"

VYSOCÍ MUŽI JEN NERADI TANČÍ
KŘEST ŽIVOTOPISNÉHO ROMÁNU O HANUŠI WIHANOVI
Koncertní sál ZUŠ Police nad Metují
Čtvrtek 4. června od 18 hodin
Hudba jako útočiště. Vášeň jako osud. Životopisný román o Hanuši Wihanovi, violoncellistovi, který dokázal proměnit ticho v hlas a obyčejný tón v pravdu o člověku.

Z Police nad Metují vede jeho cesta přes orchestry evropských měst a pražskou konzervatoř až k založení Českého kvarteta – tělesa, kde hudba přestává být kariérou a stává se řečí duše. Kniha pulzuje emocemi přelomu 19. a 20. století: radostí z hudby, vnitřní samotou, neklidem doby i hlubokým kontrastem mezi Evropou a českým světem plným skrytých sporů. Ty se však v hudbě rozpouštějí – nebo zůstávají nevyslovené, protože skutečné soustředění patří tónu, nikoli hluku kolem.
Autor Pavel Frydrych, stejně jako Hanuš Wihan rodák z Police nad Metují, vypráví příběh muže, který nemusel tančit, aby dokázal pohnout světem.

Ukázky z knihy přečte autor a Ida Jenková, hudbou doprovodí violoncellista Tomáš Strašil.
Knihu vydalo nakladatelství Pavel Mervart s podporou Ministerstva kultury ČR, Města Police
nad Metují a Woodyland s.r.o.

Hanuš Wihan
5. června 1955 narozen v Polici nad Metují, 11. června pokřtěn v místním kostele jako Jan
Josef Jindřich Maria Wihan
1859: rodina se stěhuje do Kostelce nad Orlicí
1867: nastupuje ke studiu na pražské konzervatoři
1873: první veřejný koncert
1875: první turné, mj. koncertoval v Náchodě
1877: nastupuje jako violoncellista do orchestru hraběte Schwarzenburka v Sondershausenu
1880: nastupuje jako sólový violoncellista do Královského dvorního orchestru v Mnichově
1888: přijímá místo profesora ve violoncellové třídě na pražské konzervatoři
1890: stává se na pražské konzervatoři profesorem ansámblové hudby (dnešními slovy „komorní hudby“)
1892: stává se „duchovním otcem“ Českého kvarteta, komorního souboru složeného ze studentů komorní hudby
1892: absolvuje 41 koncertů společně s Antonínem Dvořákem a Ferdinandem Lachnerem v rámci Dvořákova „Turné na rozloučenou“ před jeho odjezdem do Ameriky

1894: zastupuje za nemocného Otto Bergera v Českém kvartetu
1894-1895: Antonín Dvořák komponuje v Americe Koncert pro violoncello a orchestr, op. 104, který dedikuje „svému příteli Hanuši Wihanovi“; koncert je dodnes považován za jeden z nejkrásnějších violoncellových koncertů
1897: stává se řádným členem Českého kvarteta, do roku 1914 absolvuje s Českým kvartetem cca 2000 koncertů po celé Evropě; České kvarteto hraje ve složení: první housle Karel Hoffmann, druhé housle Josef Suk, viola Oskar Nedbal a violoncello Hanuš Wihan;

v roce 1906 střídá Oskara Nedbala u violového pultu Jiří Herold
1914: ukončuje ze zdravotních důvodů své působení v Českém kvartetu, poslední koncert odehraje v Neapoli 4. dubna 1914
1919: přijímá místo profesora na pražské konzervatoři 1. května 1920 v Praze umírá 5. června 1965 je na jeho rodném domě v Polici nad Metují osazena pamětní deska
22. dubna 2022 je Hanuši Wihanovi in memoriam uděleno čestné občanství města Police nad
Metují